Byla sobota odpoledne a venku docela hodně pršelo, takže jsem se rozhodla poklidit svůj šuplík, kde na mě vypadla letitá fotka ze školky. Je to už nějaký ten pátek, co jsem chodila do školky a už to je jakoby to ani pravda nebyla. A vzpomněla jsem si, že jsem ve školce prožila svou první lásku.
Ve školce jsem se zamilovala do jednoho kluka jménem Honza. Drobný modrooký blonďáček. Tichý kluk, kam ho postavíš, tam prostě je. A to ani trochu nepřeháním! Ale nějakým svým kouzlem mě oslovil a já se do něho hodně platonicky zamilovala.
Také se do něho zamilovala jedna holka jménem Lucka a ta se díky tomu stala mou první sokyní v lásce.
Když s námi šla paní učitelka na procházku, my dvě jsme se o něho přetahovaly, takže paní učitelka dost často rozhodla, abychom šli všichni tři spolu, nebo Honzu přiřadila k jinému dítěti a nás dvě prostě spolu. Jenže my dvě jsme se doopravdy neměly moc rády.
Honzovi to bylo tak nějak jedno, že za ním s Luckou dolízáme, pereme se o něho, přetahujeme se. Dál si spokojeně hrál s autíčkem a nebo si kreslil. Honzíkovi to bylo jedno, že jsem si kvůli němu hrála s autíčky, abych ho nějak zaujala a získala si jeho pozornost. Skoro bych řekla, že se nejprve přede mnou a Luckou snažil zdrhnout, ale nakonec byl tak nějak odevzdaný a zcela rezognoval.
Na to, že jsem si hrála s autíčky kvůli Honzíkovi, jsem „sbalila“ jiného chlapečka, který si hrál se mnou, jenže do něho jsem se nezamilovala.
To kamarádka ze střední byla ještě lepší, se svou kamarádkou ve školce si vyhlídla chlapečka, kterého pronásledovaly obě dvě. Každá ho chytila z jedné strany za ruku a pusinkovala ho na tvář, co na to chlapeček? Po tomhle šoku, jakmile je pak uviděl, utíkal od nich co nejdál, asi se jich bál.
Říká se, že první láska je jako los, který nikdy nevyhraje, ale do smrti si pamatujete jeho číslo. A jaká byla vaše první láska?