Politika je tu od toho, aby pomáhala těm, kdo to zrovna potřebují. Její úkol je stanovit pravidla, podle kterých společnost funguje, a pak dohlížet, aby se taková pravidla dodržovala. A přitvrdit, pokud by si někdo z těch pravidel dělal jenom šprťouchlata.
Jenže se určitě neudivíte, když vám řeknu, že je politika o hodně jiná. Že pomáhá spíš politikům samotným než lidem, kterým takoví politici vládnou. Že slouží jenom těm mocným, aby mohli být ještě mocnější, těm hrabivým, aby byli ještě hrabivější. Prostě politika často slouží spíš neřádům. A obyčejní slušní lidi jsou pro ni dobří jenom v době voleb, kdy se ti, kdo chtějí moc, o takovou politickou moc perou.
Chcete příklady? Nemusím vám je tady vůbec psát. Přečtěte si noviny nebo internet, pusťte si televizi. A uslyšíte špíny spojené s politikou habaděj.
Politika je tedy pro ty, kdo si chtějí nahrabat a mít pocit moci. Mezi ně se normální lidi sotva dostanou. A když se tam dostanou, nevydrží, zkazí se nebo rychle skončí. A taky je politika pro lidi se silným žaludkem, kteří se z toho nepozvrací, i když to na pozvracení je.
Slušný člověk by se musel hanbou do země propadnout, kdyby měl veřejně dělat a říkat to, co politici často dělají a říkají. Pravda a láska jako by měly na kahánku, jako by snad měly těžký průběh covidu, jak skomírají ve srovnání se lží a nenávistí. Kdeže Havlovy dávné sliby jsou?
Chtělo by to, aby lidi rozumně volili. Jenže koho rozumně volit, když většinu z kandidátů vůbec neznáme a rozhodujeme se jen podle vizáže a jejich řečí? Koho si vybrat, když třeba nemáme na výběr? Prý aspoň to nejmenší zlo. Jenže i nejmenší zlo je zlo, i to nám škodí.
Chtělo by na tom něco změnit. Jenže co a hlavně jak? To nikdo neví. Možná by to spravila defenestrace, ale možná ani ta ne. Protože vyhodit politiky oknem na hnojiště by nebylo dostatečné. Při tom, kolik toho ti politici dnes a denně sami pohnojí.